Ještě než jsem mohl odletět, musel jsem si obstarat Indické vízum. Je to velmi strastiplné.
Ještě než jsem mohl odletět, musel jsem si obstarat Indické vízum. Je to velmi strastiplné.
Náladu mi mělo spravit menu společnosti Emirates. Velmi dobrý blízkovýchodní standard. Při kousání do housky (na fotce vpravo dole) jsem zaznamenal nepříjemnou bolest šesky vlevo dole. Tenhle zub býval vždycky citlivý, před třemi lety jsem na něj dostal novou fotokompozitní blombu a bylo dobře. Až teď zabolel. Trochu jsem se polekal. Při dalším soustu zabolel opět a jazykem jsem si v něm nahmatal díru, kousek zubu odpadnul. Docela průšvih, když mám před dlouhým výletem do indie.
Přitom si nemám co vyčítat. Ten zub vypadal zdravě. Za poslední půlrok jsem zubaře s jinými problémy navštívil snad osmkrát. Tahle šestka se zdála být v pořádku.
Při letmém vyšetření jazykem a fotografií jsem dospěl k závěru, že díra není na dřeň, tak to snad nějak vydržím. (Kdy jste naposledy viděli někoho v letadle, jak si strká mobil hluboko do pusy a cvaká v něm bleskem?) Někde zkusím sehnat trochu cementu a provizorně si to zadělat. Teď sedím na zemi v tranzitním prostoru dubajského letiště, přilípnutý k zásuvce mobil nabíjím. Při opětovném beznadějném prohrabávání batohu při hledání nabíjecího kabelu k foťáku jsem si uvědomil, že jsem si s sebou nevzal svůj cestovní empétrojkovač. Hlavně že jsem včera večer strávil pár hodin vybíráním nahrávek, které si do něj vezmu, abych si ukrátil chvíle, po které budu v Indii sám. Aspoň ten eMPé3kovač neztratím. Při svém dnešním zmatku bych se tomu vůbec...
Jo, ještě tahle příhoda. Na letišti před odletem jsem na poslední chvíli žhavil internet, poposedával jsem mezi sedačkami, abych lépe viděl na východ z brány. Když už jsem byl poslední a vyzývali mě, abych už taky šel, začal jsem cestou k východu zmateně hledat svoje modré pouzdro s pasem a letenkou, abych ji mohl ukázat. A neměl jsem ho. Průser. "Jste pan Janovský?" zavolala na mě letuška. "Ano," pomyslel jsem si, že jsem poslední z databázi a už mě vyvolávají. Naštěstí v ruce držela moje modré pouzdro s pasem a letenkou. Leželo prý na nějaké lavičce. "Dávejte si na to pozor." Jo, to bych měl. (Jen tak mezi námi: Yuhů si myslí, jak už to má vychytané, když jezdí na cesty párkrát ročně. Nebere si žádné zbytečnosti. Balí podle seznamu, prostě profi. A houbeles. Nemá to vychytané a je to stále velmi zmatený amatér. To jen tak mezi námi.)
Cesty Yuhůovy: Turecko - Maroko - Indie - Portugalsko - Rozcestník a kontakt