Cesty Yuhůovy > Maroko 2012 > do Casablanky

Díly Maroka: Do Casablanky - Casablanka - Fes - Meknes - zpět - Marákeš - poslední zápisky

První tajin

Jídlo pečené v hliněném hrnci s vysokou kuželovitou pokličkou. Hranolky jsou přisypané později.

Paella

Mají tady v Cassablance i španělská jídla. Robo si včera dal k večeři rizoto s krevetami, které zná ze Španělska pod názvem Paella. Pochutnal si.

Zámečnická ulička

Dnes je neděle a svátek, takže asi proto byla ulička opuštěná. Viděli jsme tu opřených mnoho vrátek, bran a jiných železných předmětů. Asi tady v pracovní dny normálně pracují zámečníci, klempíři nebo kováři.

Odesláno z iPhonu

Prášek v nejvyšší polici

Budeme do bytu potřebovat prášek do pračky. Nejlépe našim potřebám vyhovoval prášek Ariel double force v nejvyšší polici obchodu. Prodavač si přinesl žebříček a dvakrát ho přestavoval, protože neuměl náš vysněný double force správně lokalizovat. Když prášek nakonec sundal, musel z krabice setřít vrstvičku černého prachu. Černý prach tady v Cassablance nebude taková vzácnost, zdá se. Prášek budeme potřebovat.

Opožděná snídaně

Omeleta se sýrem je smažená na olivovém oleji, chutná to zvláštně dobře. Džus je samozřejmě fresh. Káva je s mlékem. Chleba takový normální křpupavý, styl francouzské bagety. Porce vypadá malá, ale nikdo nehlásil, že by se nenajedl. Stálo to po přepočtu asi 60 Kč. Máme štěstí, kavárna s touhle snídaní je od našeho domu asi 40 metrů.

Cesta do Maroka

Píšu ve vlaku z letiště do Kassablanky. Budu psát Kassablanka s k, protože je mi trochu blbé psát tvrdé y po c ve slově Casablancy (a Cassablanka jako žena). Aktualizace: později jsem od toho ustoupil a píšu všude Casablanka.

Zrovna teď mám blbou náladu, protože je evidentní, že jsem ztratil svůj foťák. Nechal jsem ho na letišti v Miláně. Musel zůstat u kontroly, jestli nevezu zbraně. Kontrolovali mě tam trochu složitěji, nutili zouvat. Asi jsem si potom z těch odkládacích misek foťák správně nevzal. Ale je to divné. Měl jsem ho předtím připnutý na pásku a pak už nevím. Když jsem seděl v letadle do Cassablanky, už jsem věděl, že foťák asi nemám. Prostě zůstal někde v Milánu. Budu muset na focení používat telefon, co mi taky zbývá?

První dojem z Maroka: trochu jako Portugalsko, trochu jako Tunisko. Stejně jako v Portugalsku nastupující lidé nenechávají cestující napřed vystoupit, ale hrnou se do dveří hlava nehlava. Předbíhají ve frontách. Nenápadně, místečko po místečku. Ve frontě na pasovou kontrolu se nějaký chlapík doptával, jestli nemám propisku na půjčení. Neměl jsem, a tak šel ve frontě dopředu, kde mu půjčili. A poté, co si kartičku vyplnil, se ve frontě nevrátil za mě a za ostatní, prostě zůstal vepředu.

Na nástupišti jsem teď poprvé v životě viděl nádhernou černošku. Většina lidí je tu bílé rasy, ale pár černochů tu je taky. A jsou to ti černoši a černošky, co se mi moc nelíbí. Ale tahle jedna černoška, úplně černočerná, byla prostě moc hezká ve tváři. A vysoká. Anglicky tu asi moc umět nebudou. V nápisech se tu míchá francouzština s angličtinou a španělštinou. No a pak samozřejmě arabština, kterou ještě číst neumím. (To "ještě" je pravděpodobně nemístný optimismus.) Naštěstí se zdá, že s tou francouzštinou jsou na tom tady Maročané dobře, takže se člověk nějak domluví francouzsko-znějícím komolením mezinárodních slov.

Vlak zahoukal a rozjel se. Měl bych se podívat, kam to vlastně jedu. Centrum Cassablanky, víc zatím nevím. Už u pasové kontroly chtěl pan policista vědět, kde budu bydlet. Nechtělo se mi vybalovat z báglu papír s adresou, tak jsem zamumlal, že do nějakého hotelu. Policista dopsal na papírek "hotel" a bylo hotovo. Zdá se, že jsem přijel do další z těch zemí, kde trochu přehánějí kontrolování zavazadel a lidí, jestli nenesou zbraně. V Turecku to třeba fakt kontrolovali, tady mi to přijde mnohem víc na oko. A těch kontrol je moc. Obscurity through security, řekl bych. Ale tak hrozné jako v Egyptě to tu ještě není.

Dovolená podle mého gusta

Odpoledne trávíme bohulibou činností, krásně si všichni sedí u počítačů a nezlobí. Každý máme na čem dělat. Prostě digitální nomádi v Casablance.

Druhá večeře

Některým z nás kuře s rýží nestačilo. Pokračujeme v již vyzkoušené restauraci Atlas Irfane. Mozzarela s rajčaty:

Losos s krevetkovou omáčkou: