Cesty Yuhůovy > Maroko 2012 > poslední zápisky

Díly Maroka: Do Casablanky - Casablanka - Fes - Meknes - zpět - Marákeš - poslední zápisky

Fotky z cesty z Marákeše

Do kupé vlaku z Marákeše do Casablanky si ke mně přistoupily dvě paní a nedovolily mi vytáhnout roletu stínící slunce, že je jim prý horko, Tak jsem fotil naslepo jakousi štěrbinou pod roletou. Marákeš, ač obecně ležící v suché krajině, je obklopený palmovými háji, kterými vlak dlouho projíždí.

Potom je terén vystřídán suchými kopci, ale na okolních polích se něco pěstuje, asi obilí.

Když jsem si čítával v historických knihách, bývalo mi divné, co ti Římané a jiní dobyvatelé hledali v severní Africe, když je to tam samá poušť. Díval jsem se na mapu tenkrát dost povrchně. Zdá se, že je to tady dost úrodné. Navíc je zima, tak se všechno zelená.

Resuscitace hotelu Lincoln

Výjimečně zchátralý dům na bulváru Mohammed V. pochází z roku 1916. Tehdy prý stál uprostřed polí a zahrad, dnes je v samém centru Casablanky. Vyfotil jsem si ho, protože mě fascinoval celkem monstrózní způsob stavění lešení. Na fotce to není vidět, ale kvůli tomu lešení jsou do silnice vykopané díry, každá s objemem tak půl kubíku, a lešenářské trubky se v nich zalévají betonem. Prý z toho má být po rekonstrukci muzeum.

Poslední den v Casablance

Zítra odlétám domů, a tak jsem se v Casablance vydal naposled do města. Přestože jsme tu byli dva týdny, nebyl čas, nálada nebo počasí projít si některá místa. V Casablance jsou kromě staré a nové mediny ještě moderní čtvrti ve francouzském stylu. Domy tu mají mnoho prvků secese švihnuté maurskými ornamenty.

Je trochu zvláštní samozřejmě se orientovat v místech, kterými jsem ještě před čtrnácti dny bloudil. Nemůžu prohlásit, že bych si Casablanku zrovna dvakrát oblíbil, ale určitě se dá říct, že jsem si tu zvyknul.

Zvyknul jsem si na divoké přecházení bez semaforu, zvyknul jsem si na divoký dopravní ruch. Naučil jsem se dávat si čerstvý džus všude, kde mám chuť a možnost. Užíval jsem si trochu lepší počasí než jsou aktuálně panující české sibiřské mrazy. Oblíbil jsem si jednu zdejší restauraci, ve které si dávám tajine a druhou, kam se chodí na snídaně na omeletu a kafe. Z nádraží jsem se dnes vydal po trati nově budované tramvajové linky, nevěda kam vede. Vede do centra ke staré medině. V Casablance ještě tramvaje nemají vůbec, i síť městských autobusů je tak řídká, že jsme je vůbec neviděli. Tohle bude první tramvajová linka. Jak se na bulváru budují koleje, doprava je odkloněná a ačkoli místy hučí stavební stroje, byla to moc pěkná trasa procházky.

Marocké ornamenty

Ještě jsem si neudělal čas, abych si překreslil ornamenty, které tady vídám. Jsou skoro všude, hlavně na sterých budovách, ale i na běžné dlažbě. Ačkoli jsou primárně čtvercové, používají velmi často osmiůhelníky a osmicípé zvězdy.

Mnohem složitější než ornamenty na chodníku jsou samozřejmě ornamenty na starých budovách. Ty už se ani kolikrát nedají očima prozkoumat, jak jsou složité. Asi nejvíc se mi na těch ornamentech líbí jejich zdejší všudypřítomnost až běžnost.

Široká škála padělků

Robo má nové hodinky. Už když je kupoval, věděl, že to jsou padělané. Prodavač mu prý při smlouvání říkal: "to ale není žádný šmejd, to je kvalitní padělek. Křišťálové sklo." Evidentně tady rozlišují v široké škkále padělků. Robovi je jedno, že je to padělek, prostě se mu líbily, tak je usmlouvanou cenu koupil.