Cesty Yuhůovy > Maroko 2012 > zpět v Casablance 

Díly Maroka: Do Casablanky - Casablanka - Fes - Meknes - zpět - Marákeš - poslední zápisky

Žrací vycházka do nové mediny

Původně to měla být jenom drobná procházka do nové mediny, kterou máme tady v Casablance skoro za rohem. Ale postupně jsme dostávali hlady či chutě, které nás dovedly na náměstíčko s jídelnami.

Uprostřed hloučku jídelen je několik masných krámů. Zdejší obchod funguje tak, že si lidé nakoupí v masných krámech svůj oblíbený kus masa, načež ho odnesou do zvolen oblíbené opékárny. Tam se za malý poplatek nechá maso rožnit nebo opékat. Číšníci ke stolu přinesou chléb, čaj a vodu a už se může baštit.

Výsledné zátiší vypadá nějak takhle:

V horním ruhu jsou vidět zdejší klobásy, které mi na rozdíl od všech klobás evropských chutnaly. Je to hlavně tím, že jsou evidentně udělané z masa. Za druhé je v nich dobré koření. Kromě papriky identifikuji římský kmín, což mi chutná.

Na další procházce naupoval David vzorky cukroví a teď sedíme v úžasné džusárně. Nejlepší je ananasový.

Marocké minarety

Už jsem tuším jednou zmínil, že mi věže marockých mešit, tedy minarety, svou podobou spíše připomínají věže křesťanských kostelů. Všude jinde v muslimském světě, kde jsem byl, jsou minarety štíhlé a špičaté. Bude to asi záležitost jenom tady Maroka, protože ani z Tuniska si nepamatuju minaret čtvercového půdorysu. Asi to něčím bude, máte někdo nápad?

Pokradmu vyfocený Maročan

Takových lidí, kteří jsou oblečeni v tradičním oblečení tady chodí překvapivě mnoho. Ale nemám úplně odvahu před ně vlézt s namířeným foťákem a taky se mi nechce je štelovat, aby se smáli jako že přirozeně. Ale oni stejně vědí, dost často, že je fotím. Ale je jim to houby platné, protože zase oni nemají odvahu mě jít mazat do mobilu fotky.

Přijel David, hurá

Konečně jsme se dočkali! Do Casablanky k nám zavítal spolupracovat David, úžasný to člověk, blogger a autor PHP frameworku Nette. Těšili jsme se na něj moc, protože teď dostává náš pobyt zde v Maroku zcela nový rozměr. Ještě teda nevíme přesně, jaký.

Na fotografii kráčí Robo (vlevo) po boku Davida (vpravo) směrem ke královskému paláci.

Ke druhé večeři pomeranče a jahody

Pomeranče jsou nakoupené na trhu za asi za 11 Kč za kilo. Kůra není chemicky ošetřena, takže loupání začínám okusem. Jsou krásně sladké a loupou se jak mandarinky.

Jahody asi za 33 Kč za kilo. Jsou úplně fantastické, sladké. Dobrá druhá večeře.

Kočička dne

Casablanka, nová Medina. Kocour asi dvouletý, má to na háku. Nechal se podrbat, ale raději by byl, kdybych odešel.

Pozadí z ponožek

"Už nepiš," křičí Otry, "já chci mít i nějaké vlastní zážitky." No, smůla.

Tohle jsou ponožky, které se dají v sekáči nakupovat na kusy. Fotku jsem pořidil jako základ na nějaké webové pozadí.

Skutečné kočičky dne

Tak jsem se s tím blogováním kočičky dne ukvapil. Tyhle byly lepší. Hlídaly jednu jídelnu u řeznictví a měly to tak na háku, že vůbec nereagovaly na moje pokusy přilákat je na nataženou ruku se žrádlem. Tak to má být, kočičky mají být samostatné a suverénní.

Opravdu chcete, abych se zul?

Ještě na jednu zapomenutou příhodu z Meknesu jsem si vzpomněl, když jsem dneska probíral ponožky. Meknes byl poslední cíl třídeního výletu. Před výletem jsem si pečlivě připravil sáček s čistými ponožkami a ... nezval jsem si ho s sebou. Takže jsem ty tři dny musel trávit v jedních (brrrr) ponožkách. Jsem smrděl jak houmlesák. Ano, mohl jsem si koupit náhradní, ale jaksi nebyl čas a příležitost.

Muslimové se do mešit vždy zouvají. Tady v Maroku je zvláštní (třeba oproti Turecku), že jako nevěřící nemám přístup do mešit. Takže jsem nějaké zouvání nemusel řešit. Až v Meknesu. Mají tam mauzoleum nějakého jejich super krále. Hodně nádvoříček a končí to malou "svatyní" s koberci. Na koberce se zouvá. Původně jsem do té svatyně nechtěl vůbec jít, abych tam nerušil klima. Ale pan strážce svatyně, oblečený v uniformě, mě tak vehementně zval dovnitř, že jsem nemohl odmítnout. "Opravdu chcete," pomyslel jsem si, "abych se vám tady zouval? A šlapal vám tady po kobercích svými ponožkami?" Přišlo mi to trochu kontraproduktivní, to zouvání. Umývárnu na nohy, která je před každou mešitou, tady v mauzoleu neměli. No co, mají, co chtěli. Moc dlouho jsem se stejně nezdržel

Zátiší s provazem

Cestou na snídani mě David upozornil slovy "asi už někoho nebaví život".

Je to tady kousek od našeho bytu v Casablance. Docela dost se tu různě staví a předělává. Nezdá se ovšem, že by to mělo nějaký celkový efekt, na ulicích je prostě stále nepořádek. Trochu jako u nás před třiceti lety.

Robo šel na oběd, můžeme si pouštět

Pouštíme si k práci s Michalem Oldfielda. Já mám Oldfielda dost rád, ale Robovi se při jeho poslechu asi blbě pracuje. Album Amarok ještě nějak přežil (je náročné), ale když jsme pustili Incantation, tak nás několikrát požádal, jestli nemůžeme pustit něco jiného. Pouštěli jsme si to na pokračování, což nebylo ono, nebo si to zpívat na záchodě.

Teď odešel Robo s Davidem na oběd, a tak si pouštíme Oldfieldovo Platinum.

Škola fotografování

Máme s Davidem oba mobil iPhone 4 a oba jsme se dnes vzájemně obohatili o poznatky, jak se tím fotí.

Zatímco David mě naučil mačkat spoušť, já jsem ho naučil zoomovat.

Spoušť se v programu fotografování dá zmáčknout kromě softwarového tlačítka také tlačítkem +, které normálně zesiluje přehrávač. To se mi výborně hodí, protože můžu mačkat víc nepozorovaně. Do softwarového tlačítka se nestrefím. David zase neuměl zoomovat dvěma prsty. Ještě že se spolu kamarádíme.