Portugalsko - jídlo - cesty Yuhůovy

Díly Portugalska: Do Lisabonu - Lisabon - Belém - Oceanárium - Sintra, Arabida - Jídlo - iPhone - blog - a blog

Stránku o portugalském jídle už jsem napsal dříve, tady jsou hlavně fotky a shromážděné zápisky z blogu.

K večeři chobotnice

July 28 2012, 5:10 PM

7 lidí se na procházce Lisabonem pohybuje dost pomalu, protože se zhusta na někoho čeká. Nakonec jsme se došourali na náměstíčko Largo do Camro. Já jsem si dal klasicky bacalhau a Bras, ale Robo vyzkoušel chobotnici. Vypadá sladce a byla prý dobrá.

Bacalhau á minhola

July 29 2012, 11:24 AM

Na procházce kousek od Praça da Estrela jsem si vyhlídnul mrňavý podnik a na zkoušku objednal tresku v neznámé úpravě. Jmenuje se to Baalhau á minhola a jde o pečenou nebo vařenou tresku zasypanou smaženými bramborovými plátky. Za šest éček, velmi dobré. Treska pod brambory je výrazně slaná, asi protože je to vařené ze solené sušené tresky.

Tatarák z tuňáka

July 29 2012, 3:49 PM

Máme kousek od bytu náměstíčko s parčíkem. Přes den tu pod vzrostlými lipami posedávají lidé, kteří si čtou nebo tak. Večer ožijí okolní restaurace.

Do jedné z nich asi budeme chodit častěji, protože tu mají přílišné dobroty. Na fotografii vidíte tatarák z tuňáka. Je to syrové rybí maso přelité jakousi tataráckou omáčkou. Hmmmmňam.

Treska s cizrnou

July 30 2012, 3:58 PM

Treska se stává mým referenčním jídlem. Na lístku restaurace Novamesa jsem v portugalštině nerozpoznal, že tahle treska bude v trochu jiné úpravě. Nevadí, protože to bylo delikátní. Cizrnový salát s kousky slané tresky. K tomu sekané černé olivy, petržel a hlavně trocha zeleného koriandru.

Náměstíčko s kavárnami

July 30 2012, 3:58 PM

Kavárny jsou třeba to, čím se liší kvalita života v Čechách od Portugalska. Pracovat se dá všude, ale odskočit si po práci sednout do parku a dát si galao, jen tak posedět a koukat na život vůkol, to je dobré.Nevím, jak tohle třeba v Praze zařídit, aby to bylo tak blízko a hezky. "Jen tak posedět" dělá ten rozdíl.

Dlouhá procházka za konvicí

July 31 2012, 8:47 AM

Protože už po tři dny vařím čaj bez konvice jenom do hrnků (vystřídám jeden lipton ve třech hrníčcích), je čas opatřit si čajovou konvici. Jak už jsem zmínil, v Portuglsku se čaj příliš nepije, dominuje tu káva, takže ani čajová konvice se v zařízení našeho bytu nevyskytuje. Jana si vzpomněla, že včera při běhání viděla na hlavní ulici konvici za výlohou, tak jsem si tam na chvíli odskočil.

Naneštěstí se ukázalo, že obchod s výkladem je klenotnictví a konvice je jenom nějaký designový kousek v ceně 200 euro. Vydal jsem se tedy do hloubi Lisabonu hledat prodejnu domácích potřeb. Skoro každá provozovna, do které jsem nahlédnul, byla kavárna, pastileria nebo krámek s potravinami. Našel jsem i prodejnu obuvi a několik starožitnictví. V jedné prodejně oděvů jsem si vyfotil malou konvičku (v objemu jednoho hrnku), abych později na fotce ukazovat, co že to vlastně sháním. Můj digitální off-line slovník totiž heslo konvice na čaj v portugalštině neobsahuje.

V dolním lisabonském městě jsem byl neúspěšný. Přeci jen v hlavním centru se domácí potřeby běžně neprodávají. Zarazilo mě ale, když jsem vystoupal zpátky do normálních čtvrtí, že dotazovaní Lisaboňané vrtěli hlavami a portugalsky mě posílali kamsi pryč daleko (v lepším případě). Nepřeháním, když odhadnu, že jsem cestou potkal dvě stovky kaváren a paštelárií, kde jsem si mohl sednout. Nakonec mě z jedné kavárny po mém dotazu poslali kamsi do spodní uličky k Číňanům. Obchod měl formu "všechno za 3 padesát". Konvičky na čaj tam opět měli jenom ve velikosti jednoho hrnku, ale už to bylo nadějnější. Nakonec jsem s jednou prodavačkou vzadu ve skladu objevil krabici, o které už ani nevěděli. Hurá. Celkové náklady 2 a půl hodiny, 7 km procházky a 3,50 euro. Už se těším na čaj.

Sushi sežer, co můžeš

August 1 2012, 5:21 PM

Objevili jsme na okraji Barro Alto u vyhlídky hospodu se sushi. Jedna část naší výpravy tam byla včera večer, najedli se k prasknutí. Vedle běžné nabídky, která zní "sněz co můžeš, za 10 euro", tam prý ještě mají "vypij, co můžeš".

Dal jsem na doporučení a zvolil jsem (jsa abstinent pouze) žrací progra. Musím říct, že to za těch 10 euro stálo rozhodně za to. Takových talířů, jako je na fotce, jsem si vychutnal asi šest. David si ještě přiobjednal smažené krevety, jsou k tomu taky v ceně. Půjdeme myslím někdy zase. To sushi je totiž mimo jiné z čerstvých tuňáků a chobotnic. A ty fazolky!

Rybárna Toma Lá Dá Cá

August 4 2012, 7:41 AM

Doporučili nám ji místní, že se tu fakt dobře vaří. Neřekli nám ovšem, že se tu taky čeká dlouhá fronta. Ve frontě, která vydala na dvacet minut, nám dokonce přinesli menu na vybrání. Určitě zelené víno a ryby.

Gaspacho je dobrý začátek, tady v teplých krajích.

Nahoře mořský vlk, dole řízek z tuňáka. Protože přišel ještě David a dost nám toho ujedl, přiobjednali jsme další rybu, nějaký mořský jazyk.

A dortíček nakonec. Prý velmi dobrý, ale to už jsme nechali na Dana a Jenys. Dohromady pro 4 lidi 52 éček, takže na pohodu (kdyby si David vzal peněženku).

Samoobsluha rozpoutala žrací orgie

August 4 2012, 1:45 PM

Tři Češi v Lisabonu nevěřili svým očím. Nákup běžných se jim totiž notně prodražil. Nakonec odešli ze samoobsluhy obtíženi nákladem, který vzápětí zkonzumovali.

Portugalské samoobsluhy obsahují pro našince netypické potraviny. Sušená solená treska je relativně běžná věc. Ale čerstvé fazolové lusky, nakládaná cizrna, nať koriandru a hlavně čerstvé ryby naše cestovatele zmámily natolik, že si to všechno koupili.

Jako nejzajímavější se ukázal být losos v akci, který stál pouhých 6 euro za kilo. O ryby byl takový zájem, že místo fronty tam existuje lístkový rezervační systém jako u nás na úřadech (některých). Šest kousků bylo kilo a půl.

Tři zmínění Češi si lososa i fazolky usmažili na másle. Pak se příšeně přecpali. Následky naštěstí nebyly tragické - všichni ve zdraví přežili, jenom Yuhů si musel jít na pár hodin lehnout.

Makrelová večeře

August 17 2012, 3:37 PM

Po takových rybičkách se mi bude v Praze stýskat. Čerstvé makrely za 3 eura padesát.

Děláme si je se salátem a k tomu brambory.

Optické klamy a červené víno

August 7 2012, 5:09 PM

Na večeři v naší oblíbené nejdražší a nejlepší hospodě Robo a ostatní popíjeli červené víno. Když dopili, všimli jsme si, že sklenička stále vypadá načervenale. Mohla to způsobovat zbytková kapka červeného vína na dně skleničky? Slabé sklo skleničky může teoreticky fungovat jako světelný vodič, takže načervenalost sklenky je pouze zdánlivá a způsobuje ji odlesk kapky vína. Tuto teorii razil zejména Robo.

Druhá hypotéza říkala, že na stěně skleničky zůstal slabý film červeného vína, který z určitých úhlů způsobuje, že se sklenka jeví růžová. Myslela si to Petra a já. Pro falzifikaci obou teorií jsme provedli sadu důmyslných experimentů. Petra opatrně nalila na dno pár kapek vody, které měl Robo za úkol brčkem vypít. To se podařilo, ale narazili jsme na chybu měření. Od této chvíle Robo tvrdil, že sklenka už červená není, kdežto Petra a já jsme tvrdili, že červená je. Chodili jsme po restauraci a z různých úhlů jsme posuzovali teorie. Personál byl nesvůj, jestli není něco špatně, ale nebylo. Nakonec se jako pravděpodobnější ukázala být teorie slabého filmu ze zbytku červeného vína, třebas někteří z nás zůstali skeptičtí. To jsme oslavili tvarohovým dortíkem.