Půjdem spolu do Beléma
Začali jsme muzeem moderního umění, které popíšu doufám jindy. Pokračovali jsme návštěvou unikátní pastelarie, kde vyrábějí pasteis de Belem. Pasteis jsou normálně takové pudingové košíčky (jak nám vysvětlil Mikuláš), ovšem pasteis de Belem jsou specifické tím, že jsou jiné a jinde se nevyrábějí. V pastelarii (což je taková kavárna) bylo natřískáno štamgasty a turisty.
Památník portugalských mořeplavců je klasika. Tahle fotka je na leckteré přední stránce knížek o Portugalsku.
Ryby v řece Tejo se shromažďují u výtoku z kanalizace, stejně jako před čtyřmi lety.
Kolem belémské říční věže a památníku portugalských námořních pěšáků jsme se postupně vrátili ke klášteru. Jmenuje se podle Jeronýma a vyplouvali odsud mořeplavci na největší zámořské objevy.
Muzeum moderního umění v Belému
Jak jsme byli v tom Belému, což je čtvrť Lisabonu, skočili jsme si do muzea. Celkem hezký dům v parku. Čtyři patra velké budovy muzea moderního umění jsou rozdělena podle období vzniku děl. Nahoře jsou nejstarší z 20. let. Dlužno říct, že toto patro bylo nejzajímavější.
Čím jsme se posouvali hlouběji (a tedy dopředu v čase), tím víc se z celkem zajjímavých obrazů stávaly neskutečné mmatlanice a monstra, takže to ani nemám vyfocené. Tohle je ještě z toho nejvyššího patra:
Nestálá expozice se týkala nějakých hudebních experimentů, tam se mi nelíbilo skoro nic. Věc, která vypadala jako piáno, ve skutečnosti pouze tak vyypadala.
Zaujala mě pouze sbírka starých plyšových zvířátek. Nesmělo se na ně ale sahat a paní mě okřikla.
