Cesty Yuhůovy > Turecko 2011 > Ararat, Van

Pod Araratem

Cestou z Igdiru do Doğubayazitu jsem se nechal vyložit v sedle pod Araratem. Ne že bych měl choutky na Ararat stoupat, to je s mou mizernou výbavou, ještě horší fyzičkou a bez aklimatizace holý nesmysl.Jenom jsem se chtěl projít co nejvýše po úpatí. Pasou se tu obrovská stáda hnědých koz. Měl jsem štěstí na půl minuty bez mraků, a tak jsem si mohl vyfotit i zasněžený vrchol pětitisícovky. Pak jsem to po hodině procházení otočil a do civilizace jsem si stopnul první auto -- vojenský jeep.turecké armády. Měl jsem celkem radost, protože tady v kurdské oblasti si nejsem jistý, zda je dobrý nápad pozdravit řidiče turecky. Dnes mě už čtyři jiní civilní řidiči poučili, že Turecko je sice krásná země, ale že tady jsem v Kurdistánu.

Kars: demontáž sochy sblížení

Pět dnů po mé procházce u sochy nad Karsem se tato socha bude demontovat. V sobotu tam bylo nějaké shromáždění lidí, které přenášela televize. Netušil jsem, že se to týká demontáže sochy, spíš jsem si všímal dětí a obdivoval, jak pouštějí draky.

Betonová dvojitá socha nad Karsem měla symbolizovat sblížení Turecka s Arménií. Sblížení se ale nekoná, zejména kvůli ruské snaze zabránit transportu kaspické ropy ropovodem do Turecka. Slovíčkaření o tom, jak pojmenovat události z let 1915 až 1920, jsou jenom zástěrky, proč v nepřátelství pokračovat.

Ta socha je fakt děsně velká, tvoří kromě hradu druhou dominantu nad Karsem. Líto mi jí asi nebude a klukům se tu budou mnohem lépe pouštět draci.

Sysel na stopu

Kdybych jezdil autobusem, nedostanu se do tolika náhodných skvělých míst. Kousek od Işhak Paşa Saray jsem procházel po stepi zkratkou, abych se rychleji dostal na odbočku. A potkal jsem sysla. Myslím, že to bylo mládě a že jsem ho trochu vystrašil. Úplně mě ale nadchlo, jak zvláštně běhal, což na fotce naneštěstí nemám.

Kordón ve Vanu

Rázuju si rychle slunnou ulicí Vanu směrem na náměstí na dolmuş, když mi těsně u nohy vybouchnul dělobuch. Děsná rána a něco mě štíplo do nohy. Zalehly mi uši. Zastavil jsem se a okolním Turkům (spíše tedy Kurdům) významně gestikuluju, který že debil tady střílí dělobuchy? Ulice ale najednou byla podivně prázdná. Rozhlédnul jsem se pozorněji a asi 35 metrů přede mnou stál kordón tureckých policistů s platovými štíty jdoucími proti mně. Vystřelili po mně druhý dělobuch.

Hm, tak proti nim asi fakt nepůjdu. Pročpak tady ten kordón je? Že by rozháněli ty malé hloučky lidí, které jsem minul před chvílí? Pomalu jsem zatočil a zahnul do boční uličky. Fakt mě mrzí, že jsem nezačal natáčet video, protože asi deset sekund poté se ulicí, z níž jsem právě odbočil, ten kordón tryskem a s hlukem přehnal. Holt ještě nemám reportérskou náturu. Uniknul jsem tak tak. Možná po mně stříleli kvůli tomu, že je štvalo, že se jich nebojím a pochoduju si vesele proti nim.

Současné nepokoje v Kurdské oblasti jsou způsobené zákazem kandidatury několika nezávislých kandidátů do parlamentu. Tyto kandidáty shledal soud býti členy již dříve zrušené strany, takže už nemůžou kandidovat. Pro nezávislé kandidáty neplatí volební kvórum, které je v Turecku drakonicky vysoké (10 %), takže nezávislá kandidatura je pro Kurdy jediným způsobem, jak se dostat do parlamentu.

Vykašlal jsem se na dolmuş, ke kterému jsem původně mířil, a začal sledovat, co tady ti policajti dělají. Taky jsem je trochu fotil, i když jsem se bál. Závěr je, že provokují obyvatelstvo a demonstrují sílu. Mají dva autobusy s držáky na štíty, dva bíle natřené transportéry s vodními děly a pár sledovacích opancéřovaných džípů. Včera v Doğubayazitu jsem cestou na stopa taky viděl demonstraci Kurdů vsedě s připraveným transportérem s vodním dělem. Alberto říkal, že když tam jel kolem autobusem, tak tu pokojnou demnostraci zrovna rozstříkávali. No a dneska ve Vanu jiní policisté probíhali v útvaru ulicemi Vanu, stříleli a běhali. Prostě provokovali a plinili duše zdejších Kurdů vztekem.

Vanská kočka zatím nedostižena

Kromě toho, že bojuju s policií, honím po Vanu kočky. Speciální Vanská kočka má mít každé oko jinobarevné. Ale nějak ty zdejší kočky asi nejsou ty pravé, nebo blbě honím. Mám ale tip, že majitel obchodu Yanya (nebo tak nějak) jednu pravou Vanskou kočku doma má. Snad to zítra ještě stihnu.

honzamac (Twitter) responded: S tou kočkou to nějak nedramatizuj ... já ji tam taky nenašel. Pravou Vanskou kočku jsem si vyfotil nečekaně před privátem v Eskişehiru :-D A pro ilustraci, aby jsi věděl co hledáš: http://twio.cz/adle :-)

Proběžka k istanbulskému akvaduktu

Měl jsem na přestupu v Istanbulu dvě hodiny čas a bylo mi líto tam sedět. Při pohledu do obrázkové mapy na informacích mě zaujal akvadukt, který měl být kus cesty od druhé konečné stanice metra (první konečná je letiště). Tak jsem to zkusil a stihnul jsem to tam i zpátky tak tak, protože metro celou trasu jelo 44 minut. Nebyla to tedy původně zamýšlená procházka, ale proběžka.