Cesty Yuhůovy > Turecko 2011 > Trabzon

Počtvrté do Turecka

Ještě v pondělí se mi do Turecka vlastně vůbec nechtělo. Těšil jsem se sem celý rok, loni mi jarní vandr nevyšel. Tak jsem si naplánovanou trasu uložil do mysli a naplánoval cestu z Trabzonu do Vanu na duben 2011. Duben přišel a já jsem najednou s překvapením zjistil, že se mi nechce opustit slunnou Prahu, po které se dá jezdit na kole, chodit na koncerty nebo zpívat s kamarády. A že se mi nechce platit letenku, která teď do Trabzonu stojí víc než do Dílí.

Dumal jsem nad thy.com, jestli jako jo, nebo ne, nálada blbá. Zvrat nastal ve chvíli, kdy jsem letenku odkliknul. Yuhů! Najednou jsem se začal těšit, jak už nebylo co řešit. Jasný plán, prostě se balí a jede. Takže teď do Trabzonu.

Trabzon večer

Vystoupil jsem z dolmuşe do úplné tmy. Nikde žádné světlo. Přitom jsem byl ve městě a to město bylo plné lidí. V otevřených obchůdcích v uličkách spěachali nakupující a Trabzon normálně žil, jak je to v tureckých městech večer zvykem. Nemohl jsem se v té tmě zorientovat. V některých krámcích svítili svíčkami, někde se lidé scházeli u hořících pecí v pekárnách pide. U Burger Kingů roztáčeli dieslový agregát a mně teprve v tu chvíli došlo, že v celém bloku jenom vypadnul proud. Ale lidé tady v Trabzonu jsou asi zvyklí na výpadky proudu, byli v pohodě.

Cestou do centra Trabzonu na Atatürkovo náměstí (jak jinak) jsem si na zadním sedadle povídal se zdejší studentkou angličtiny. Je z Istanbulu, ale do tam ji na univerzitu nevzali, protože neměla tak dobré studijní výsledky. Musím říct, že na studentku angličtiny neměla angličtinu moc dobrou, takže to chápu, že musí na horší univerzitu do Trabzonu. Stačila mi říct, že v Trabzonu je stejně draho jako v Istanblulu, a poskytla mi ještě pár dalších důležitých informací. Bylo to velmi milé setkání, řekl jsem jí, jak si vážím, že mě tu někdo srozumitelně potkal.

Vzhledem k únavě a ke stavu počasí jsem musel najít hotel. Je jich tu naštěstí spousta a konkurují si, takže bydlím za 15 TL na noc. Naneštěstí se počasí ještě zhoršuje, takže vážně uvažuju, že tu zůstanu pod střechou o den déle.

Hava tahmini, asi

Ještě jsem nepřišel na to, jak se turecky řekne předpověď počasí. Docela rád bych se dozvěděl, co mě v příštích dnech tady na severovýchodě Turecka čeká. Zatím mám zkušenost, že se česká i turecká předpověď krutě netrefila. Od pondělí se mělo převažující jižní studené proudění zastavit a mělo začít být hezky. Inu, brrrr, nezačalo. Prší a zima jak v morně. Ano, v Trabzonu má často pršet, ale takhle hustě?

Zdá se nyní jisté, že jsem si katastrofálně špatně sbalil. Vzal jsem si svou typickou bulharskou / tureckou výbavu, se kterou jezdím od května do září, a doufal jsem, že tady v Turecku bude nějak tak, jak si pamatuju dubnové počasí před třemi roky. Tedy krásně až vedro. Dneska jsem po pamětihodnostech Trabzonu procoural celý den, pěkně jsem zmoknul a promrznul.

Teď už tedy vím, že jsem si měl vzít pořádné boty (mám vzdušné elfí botasky), dlouhé kalhoty a lepší pršiplášť než je moje cyklistická větrovka. Můžu si samozřejmě něco dokoupit, ale nechci to něco za týden zase zahazovat, až budu v parné východní Anatolii naříkat nad tíhou batohu. Hm, to je dilema. Asi si takhle koupím a pak zahodím aspoň deštník. Žďárák, který bych opravdu potřeboval na spaní v lese (a který bych nezahodil), tady samozřejmě neseženu.

Hm, v Karsu sněžení. Pěkná předpověď, trochu jiná, než jak jsem ji viděl v pátek. Dostal jsem se konečně na net. Uploaduju zápisky a asi přehodnotím plány. Zítra jsem chtěl spát někde v lese u kláštera Sumela, ale v tomhle počasí by to byla i s mým dobrým spacákem pěkná hloupost. Spíš se zase vrátím na noc do Trabzonu. Vůbec nevím, jak to tam kolem kláštera vypadá, takže se mějte a já du hledat informace.

Renata responded: Předpověď počasí = Hava durumu :-D

Turecky se zachtělo

Wifin je v Trabzonu spousta, ale nefungují, tak si píšu zápisky jen tak do texťáku. Zatím mám čas věnovat se studiu místních pamětihodností a jazyka. Studentka angličtiny, kterou jsem včera potkal v dolmuşi, byla zřejmě na dlouho poslední bytost, se kterou jsem si tu opravdu popovídal. Ani pán v hotelu, ani pán na turistických informacích nebyli schopni rozšifrovat mé trochu složitější dotazy jako například "jak se dostat k Agia Sofia". Nezbývá než se naučit turecky.

Jeronýmovu příručku turecké konverzace jsem shledal jako příliš těžkou a nezahoditelnou věc (na vandr je dobré brát si věci zahoditelné, aby bylo možno odlehčit vzducholoď, takže ne půjčené), a tak jsem si tuto příručku nevzal. Turečtina ale tady ve východním Turecku bude důležitá, takže jsem se pustil do stuida luštěním náhodných novin. Z dřívějška už vím, že turečtina je jazyk velmni pravidelný a v zásadě suffixový, takže jsem začal hledáním a vypisováním suffixů. Je to velmi zábavné, protože pomalu pronikám do struktury vět, aniž bych vůbec tušil, co jednotlivá slova znamenají. Můj poslední pražský turecký host mi také osvětlil základy turecké fonetiky, takže už i chápu, že turecké přípony mají obvykle dva různé tvary znamenající totéž, použité podle "šířky" samohlásek v kmeni slova.

Některé věci se ale luští snadno. Včerejší večerní hluk na silnicích a v kavárnách mi v novinách osvětlila sportovní stránka. Zdejší TrabzonSport se vítězstvím nad Galatasaray dostal na první místo v tabulce. Jediný gól dal Burák. Takže hurá, troubíme, řveme. Jak obvyklé. Tuhle turečtinu se učit nemusím.

honzamac (Twitter) responded: Agia Sofia nerede? // Kde je Hagia Sofia? Pěkné počtení, jako bych tam zrovna byl ...

Půlnoční nákup

Tak tohle na Turecku miluju. Ano, i v Praze můžu jít kolem půlnoci do Teska, ale neprodají mi tam litr ayranu, pálivé papriky, půlku čerstvého bílého chleba a jedno právě uvařené vajíčko na tvrdo.Tady v Trabzonu je to běžné, ostatně jako všude v Turecku. Pan prodavač zrovna skládal jednomu zákazníkovi bagetu: do rozkrojeného chleba porcoval rajčata, z paprik vyndaval pecky a zasypával to krájeným peynirem. Mě odbavil přednostně, abych nemusel čekat. Když jsem odcházel, chodili už mu další zákazníci.

Ústup ze zmrzvandru do údolí Sumela

Původní plán říkal, že se dopravím minibusem do Maçka a pak stopem ke klášteru Sumela (40 km od Trabzonu), půjdu do lesa a přespím někde v údolí pod převisem. Zní to dobrodružně, ale musel jsem to velmi zjednodušit a vzdát. Napřed se mi povedlo najít přímý minibus ke klášteru, takže proč to komplikovat stopováním. Bylo to fajn rozhodnutí, protože děsně lilo (ač deštník už mám). V údolí za Mačkou se déšť proměnil ve sněžení a minibus ani nedojel do cíle, protože začal hrabat. V údolí pod klášterem je 30 čísel nového sněhu. Společně s posádkou minibusu jsme našli cestu směhem, čajovnu i cedulku s šipkou ke klášteru. Viditelnost nula, mlha a sněžení. Všichni se děsili mých kraťasů a lehkých bot, ale podrážky mám skvěle neklouzavé, takže jsem jim po zasněžené cestě do kopce docela utekl.

Nahoře klášter Sumela, běžně vandalsky zlikvidované fresky, prostě klasický řecký klášter opuštěný během Atatürkovy osvobozovací války, podobně jako skalní kostely v Kapadokii.

Začal jsem trochu mrznout a bivakovací plán vypadal nepravděpodobně. Mám s sebou chybně letní výbavu a do spaní na sněhu si přeci jen netroufnu. Kamarádi z minibusu mně navrhli, ať s nimi jedu zpátky do Trabzonu a já s myšlenkou na všechno své mokré oblečení samozřejmě vyměknul. Odpoledne jsme strávili nad tureckými specialitami v hospůdce běžným mezinárodním tlacháním nad specifiky různých jazyků a co kdo dělá. Andrew a Paul jsou vodnáři z Austálie, Isabella zanícená právnička z Brazílie a Natália pohodová právnička z Argentiny. Taky jsme dost pomlouvali Asii, protože nebylo, kdo by se jí zastával. Na noc jsem teď zase zašel do nějakého ultralevného trabzonského penzionu, nad hlavou mi vede odpadní trubka, která do šelestu mých kláves mixuje audio ze zurčení splašků. Pohoda, hlavně že mi uschne mikina.

Cesty Yuhůovy: Turecko - Maroko - Indie - Portugalsko - Rozcestník a kontakt