Cesty Yuhůovy > Portugalsko > blog

Výlet na pláž

Lisabon je sice u moře, ale kdo se chce vykoupat, musí z centra podniknout docela dlouhou cestu na některou z pláží. My jsme se s Honzou, Danem a Jenys rozhodli pro Estoril, kam se jezdí vlakem. Jeden vlak nám skoro ujel kvůli kupování jízdenek, které je tady v Lisabonu opravdu vzrušující (popíšu někdy příště).

Estoril je malé turistické městečko u oceánu, kousek do Caiscais. Voda byla ledová, hráli jsme na pláži na kytaru a pozorovali místní plážové fotbálisty. Když sluníčko už chcípalo, jeli jsme zpátky na další sraz couchsurfingu.

A zase do práce

Vlevo Robo píše knihu, vpravo David píše framework Nette.

Noční debaty

Poté, co většina z nás dorazí z pařby (a vzbudí přitom ostatní, kteří omylem už spali), pouštíme se do vášnivých debat. Často je předmětem sporu indexování vnitřností aplikace, dependency injection, jestli je dobré mít závislost na kontejneru nebo kdo komu snědl z ledničky sýr.

Úplňková párty

Robo je každý večer na nějaké skupinové chlastačce, většinou pořádané někým z couchsurfingu. Jednu párty i sám uspořádal a označil ji jako úplňkovou. Do malého parčíku s výhledem na celý Lisabon a řeku přišla spousta lidí, i dost takových, kteří do couchsurfingu nepatří.

Nakonec to trvalo dost dlouho, asi od osmi od večera tak do tří v noci. Opět jsem to zabalil, když odešly poslední hezké holky, ale do té doby byla docela zábava, protože se hodně hrálo.

No Davide, že se nestydíš! (2 fotografie)

Známý vývojář pokoutně fotil v Lisabonu a před naším fotografem musel utíkat!

Naši investigativní novináři přistihli známou celebritu Davida Grudla, jak se snaží v portugalském Belému fotit na pláži objekty svého zájmu. Kradmo se blížil ke své oběti a cvakal o sto šest. Teda Davide, že se nestydíš!

Když si byl svým záběrem už jistější, své fotografie snímal dokonce z pokleku. Jaká drzost!

"Proč by mi to mělo vadit? Že David fotí na pláži holky? Který David? David ještě na pláži nebyl! Já to nechápu," vymlouval se Robert Vlach, podnikatel, který má Davida v Lisabonu na starost. "Já už jsem si zvyknul, že o mně píšou všechno možné. Já už to nekomentuju," dodal na dotaz našeho reportéra. Jak vidno, zmohl se pouze na výmluvy.

Jak bude kauza známého programátora pokračovat? A co vlastně Grudl vyfotil? Čtěte náš blog!

Večerní procházky a kontrola penzionu

Začínám po Lisabonu hodně chodit sám, bez ostatních kamarádů, se kterými tu jsem. Baví mě na pár hodin se odpojit a být jenom spolu sám. Včera jsem se zatoulal na náměstí Martin Moniz. Před čtyřmi lety, pokud se dobře pamatuji, se tu stavělo. Postavili krásné vodotrysky v úrovni chodníku po celém náměstí. Dá se mezi nimi kličkovat a obdivovat jejich nasvícení.

Na severozápadní straně náměstí se dokončuje výstavba nových domů. Jsou čtyřpatrové, ale vypadají jako staré. Budou to určitě super kanceláře nebo byty. Původně jsem sem šel, protože jsem si chtěl ověřit, zda funguje penzion v ulici Mouraria. Jednou jsme tu s Helenkou našli přístřeší na poslední chvíli a stálo jenom 10 euro. Od té doby tenhle Casa de hospedes v ulici Mouraria doporučuji, když mi někdo píše dotaz na laciné lisabonské přespání.

No a funguje. Dovnitř jsem nešel, ale svítící štít znamená, že se nic nezměnilo a můžu tuhle špinavou barabiznu s nouzovým ubytováním doporučovat i do budoucna.

Kočička týdne

Vítězem soutěže o vyfocenou kočičku týdne se stává mamina od koťátek se šedohnědým kožíškem. Vyhřívala se ve stínu na rozpálených mramorových dlažičkách. Nechala se i pohladit, ale jenom omezeně, pak naznačila kousání a správně mrskala ocasem.

Tady v Lisabonu není moc koček. Skoro bych řekl, že málo. A tak ta soutěž nebyla moc napínavá. Na druhém místě se umístil líný spící zrzavý kocour, který se válel na schodech opodál. Číčal a mlaskal jsem na něj z metrové vzdálenosti přes půl minuty, ale ani neotevřel oči. Ale žil.

Tvrdá práce digitálních nomádů

Opět jeden motivační snímek, abyste věděli, že se tady nefláláme.

Nedělní flákání na pláži

S prací se to prý nemá přehánět, a tak jsme se navzájem opět vytáhli na pláž. Atlantické vlny jsou príma.

Protože dlouho spíme, dostáváme se na pláž obvykle až později odpoledne a brzo nám je zima. Nuda nehrozí, máme s sebou mobily s připojením.

Potom i sluníčko zalezlo za mrak, přičemž udělalo halo efekt, který nemám vyfocený. Hurá domů!

 

Kočičky dne

Bydlí kousek od našeho parku, akorát v uličce, kterou jsme zatím nikdy nešly. Obě jsou velmi domestikované a rády se přes okenní síťku nechávají mazlit.

Kočička dne

Kocourek, kterému je asi jeden rok, hlídá kavárnu u vstupní brány do parku Pena v Sintře. Má tam někde schovaného staršího kocoura, který je dominantní, zrzavého utiskovatele. Před ním se schovává, ale jinak si docela s námi i trochu hrál.

Den v životě podnikatele

Robo, protože je podnikající podporovatel podnikání, dostal od nějakého časopisu za úkol popsat jeden pracovní den v životě podnikatele.

To jsem zvědav, co o tom chce napsat.

Náš kamarád anděl

Jedna hospůdka pod katedrálou si jako marketing zvolila malůvky na zeď. Nakreslili si tam mimo jiné našeho kamaráda Otryho a přidali mu křídla a auru, jako že je anděl. Príma, jsou celkem předvídaví.

Mrňavoučké auto

Danielovi a Jenys se natolik zalíbilo nějaké auto u parčíku, že přemluvili majitele, aby se v něm mohli nechat vyfotit. Říkali něco o tom, že by v takovém autě chtěli jet kolem světa. To já ne.

Jen tak do parku

Dneska odpoledne, když jsem po práci hledal ostatní, protože byli pryč, objevil jsem je nakonec v našem parčíku na Praça des Flores. Seděli si tam už přes hodinu a lelkovali. Prostě Portugalsko.

Přivedla mě k nim Denisa. Prý už dlouho koukají na to krásné světlo a litují, že nemají foťák. Ale ono tam to světlo bylo stále a stále, až si Denisa pro ten foťák nakonec rychle skočila. Světlo bylo i potom a teď má krásnou fotku fontánky. Prostě Portugalsko.

Hádka o politice, podnikání a ekonomii

Konečně jsme se s Robem pohádali. Museli jsme kvůli tomu čekat na poslední Lisabonskou večeři. Fakt jsem se na to velmi těšil.

Cesty Yuhůovy: Turecko - Maroko - Indie - Portugalsko - Rozcestník a kontakt