Cesty Yuhůovy > Indie 2012 > Kochin, Ernakulam

 

Kočička z Kočínu

Jméno Kočín nemá pravděpodobně nic společného s kočičkami, ale po dlouhé době to bylo první místo, kde se kočky vyskytovaly. Převažovaly bílé nebo bílo-mourovaté.

První hrob Vasco da Gamy

Na ostrově Fort Cochin (Kočín) stojí hodně kostelů. Nejvíc mě zaujal kostel sv. Františka postavený Františkány roku 1503. Jako všechny zdejší kostely je to jednoduchá a relativně málo zdobená stavba.

V jednom rohu kostela je původní hrob mořeplavce Vasco da Gama. Kočín byl také právě to první místo, na kterém Vasco da Gama zakotvil, když prvně připlul do Indie. Později byl ze svého hrobu vyzvednut a přepraven do Lisabonu. Shodou okolností jsem před čtyřmi lety byl i u jeho současného hrobu v kostele kláštera sv. Jeronýma v Belému u Lisabonu (http://www.portugalsko.net/portugalsko/lisabon-belem.html a po půl roce od psaní tohoto zápisku jsem Belém znovu navštívil), tak to pro mě má celkem zajímavou poetiku.

Skládka dne

Není tu zas tolik skládek, kolik jsem očekával. To už jsem možná psal. Nepořádek je spíše rovnoměrně roztroušený po městě, ale není to tak strašné. Najít opravdovou koncentrovanou skládku chce trochu snahy. Tahle krásná ukázka se rozkládá v Ernákulamu naproti Kočínu u našeho hotelu Star.

Internetová kavárna

"Každá správná internetová kavárna má své ohniště." Ernákulum, uprostřed města u autobusového nádraží.

Výuka indického vaření

K naší turistické partě se přidala další holčina Anna. Ruska z Litvy, světoobčan. Na fotce vpravo, v zelených šatech. Zašli jsme zrovna do baru na čaj. Anna si poručila jakési indické jídlo a začala personál baru fantasticky komandovat, jak přesně jí to mají udělat. Nějaké vajíčko mezi dvěma plackami.

Chlapíci kuchaři a čajaři z toho byli trochu vyplašení. Protože jsem přišel v partě s Annou a ostatními, tvářím se, že to je u ní normální. Krásně stála se založenýma rukama uprostřed krámku a s ruským přízvukem anglicky komandovala.

Ale nakonec jí to chutná. Zavrhla dvě různé omáčky (jedna moc řídká, druhá moc pálivá) a teprve třetí čatný je to správné. Kluci indičtí se to nakonec naučí.

Já jsem se naučil zajímavý postřeh, že když chci čaj více kořenený, musím si poručit masala čaj. Samozřejmě, znám to z Prahy, ale prostě mě to nenapadlo. Je v něm tady hodně pepře, pěstuje se tu.

Teď už za nás Anna jenom usmlouvá cenu. Dává jim to pěkně sežrat. Asi budu cestovat víc s Ruskami, je to zábava.

Západ slunce v Alleppey

V Alleppey jsme chtěli vidět moře, protože pro Jerryho a Magdu to měl být poslední večer. I průvodci se o pláži vyjadřovaly příznivě. Na koupání to nebylo, foukal vítr a plavčíci měli po pláži rozmístěné červené praporky. Na pláži bylo hodně lidí, hráli hutututu, slepou bábu a kriket. Pro mě to bylo první potkání se širým indickým oceánem.

Indické banány

Docela jsem se naučil kupovat si banány. Jeden malý stojí asi 70 haléřů, větší jsou po koruně. Základní výhoda je, že je to relativně bezpečná strava, protože se nemusí mýt a dá se oloupat. Mají dost jinou chuť než banány, které se vozí k nám - ty malé jsou výrazně sladší, ty velké zase hutnější, skoro jako brambory nebo zelenina. Dobré to je.

Jak jsem si v Indii zařizoval internet v mobilu

Protože tu fakt moc nejsou wifi, rozhodl jsem se, že si pořídím indickou simku s kreditem na internet. Doporučil mi to jak kamarád Shrikant, jednak řidič taxíku, který nás vezl do Kočínu. Ten mi navíc řekl, že potřebuji kopii pasu a potvrzení o zaplacení hotelu. V Ernakulamu večer jsem se tedy pustil do práce. Cenová nabídka na internet v mobilu vypadala velmi levně (60 Kč kredit na 2 GB dat) a simka taky není drahá, stojí asi 20 Kč.

Zajímavější bylo shánění všech formálních náležitostí, abych si vůbec mohl coby cizinec pořídit indickou SIM kartu. Pán v obchodě mi řekl, že potřebuju kopii účtu o zaplaceném hotelu a kopii svého pasu. Navíc potřebuju ještě kopii víza. To jsem si ještě před zavíračkou na kopírce obstaral a běžel jsem si pro simku. "A kde máte pasovou fotografii?" zeptal se ten prodavač. No, nemám. Takže zítra.

Ráno jsem kvůli fotkám chtěl vstát dřív, abych nezdržoval kamarády, ale nepovedlo se, nevstal jsem dřív. Fotil jsem se, zatímco byli na internetu, ale stejně jsem to nestihnul a ujeli mi. Nevadí, hlavně že mám fotky a můžu dostat simku. Rozradostněně jsem přišel do obchodu se všemi náležitostmi. Dostal jsem formulář na vyplnění. Ještě jsem se naštěstí zeptal, jestli má mikrosimku, která se dá strčit mého do iPhone 4. Tu ale neměl. Takže zase smůla.

Večer v Alleppey jsem se to rozhodl dokončit. Potřeboval jsem obchod, ve kterém by dokázali z normální simky vyrobit mikrosim. Oběhal jsem pět obchodů, stále mě posílali dál a dál. Nakonec jsem v obchodu operátora Idea našel schopného prodavače, který uměl simku stříhnout. Formulář měl asi jenom třicet povinných položek, což je na Indii docela standard. Největší problém spočíval v tom, že už jsem v jiném městě, než ve kterém bylo vydání potvrzení o zaplacení hotelu. Nakonec jsem to ukecal, prodavač někam zatelefonoval a prý že to půjde. Ustřihnul simku, aby se vešla do iPhone a něco mi tam nastavil. Funguje to a chodí mi pravidelné hlášky.

Mám tedy za celkovou investici asi 80 Kč 2 GB přenosu. Pravděpodobně je nevyčerpám, protože to GPRS, které jsem tak získal, je naprosto šíleně pomalé. Pomalosti připojení si velmi užívám. Opět můžu nadávat na autory webů, kteří dělají odkazy pomocí obrázků bez altů nebo dělají příliš hlubokou strukturu webů.

Cesty Yuhůovy: Turecko - Maroko - Indie - Portugalsko - Rozcestník a kontakt